„Čtu v tobě jako v otevřené knize, holčičko. Nejsi ničím výjimečná. Vím, že máš drápy zaryté do mého syna. Ale tady velím já. Takže budeš hrát podle mých pravidel, nebo tě pošlu zpátky tvé sestře v malé krabici. Rozumíš mi?“ Mrknu na ni a ruce se mi sevřou v pěst.

Pomalu vstane, položí ruce na stůl, nakloní se dopředu a nespustí ze mě oči.

„Řekla jsem. Rozumíš. Mi?“ zopakuje pomalu a hrozivě. Podí