Pohled Rebel.

Kráčím chodbami nemocnice. Do nosu mě udeří pach dezinfekce. Jsem to já a táta, jak jdeme k pokoji, kde leží můj malý bráška. Máma je u něj a od chvíle, co ho postřelili, se od něj nehnula.

Táta mě drží za ruku. Čím jsme blíž, tím víc ji svírám. Proč si připadám, jako by na mě chystali past? Vím, že je to nelogické, protože by mi to neudělali, ne po tom všem, co se stalo.

„Je tam s t