„To si piš. Jasně, proč ne. Bodla by nám sklenička na uklidněnou,“ říká Alexej, já k němu vzhlédnu a on na mě mrkne.

Vezme mou ruku do své a my jdeme za nimi.

„Až budeme uvnitř, začneme jednat. Máš to sérum?“ zeptám se ho tiše a on přikývne. Ušklíbnu se, ale vzápětí nasadím neutrální výraz, zatímco je následujeme do nějakého pokoje.

Vejdeme do místnosti a mně málem vypadnou oči z důlků. Zbylých pě