Pohled Jamese.

S Johnnym oba sledujeme, jak Harmony pročítá ten soubor, a vidím, jak se v jejím obličeji střídá celá škála emocí. Její rysy potemní, pak přijdou slzy, potom vztek, a když zalapá po dechu, podlomí se jí kolena a já se pohnu, abych ji chytil dřív, než dopadne na zem.

„Ach můj bože, panebože, moje holčička. Co jste to udělali?“ Je jako divoké zvíře. Zvuk, který z ní vychází, je zvířec