„To je v pořádku, Melody. Všechno bude v pořádku,“ řekne táta a sedne si vedle mě.

„Nepotřebuju to vidět. Měli byste to pochopit. Chcete vidět, co mi udělali? Že jsem neměla z toho žádnou cestu ven, že zbývalo jen tohle.“ Postavím se a vyhrnu si kraťasy výš na stehna, aby všichni viděli ty hluboké, zubaté stříbrné čáry na vnitřní straně mých stehen.

„Bylo to buď tohle, nebo byste mě už pohřbívali!