„Už nejsem tak slabá, co. Dávej si přede mnou pozor na pusu, příště už nebudu váhat,“ řeknu, než plivnu krev na žíněnku, vyjdu z tréninkové místnosti a zamířím po schodech nahoru k obytným prostorům.

Necítím vinu za to, co jsem udělala. Vím, že to ze mě dělá špatného člověka. Ale nikdo se necítil špatně kvůli tomu, co udělali mně, tak proč bych já měla? Topaz se mi posmívala od chvíle, co jsem sem