Máma vzlyká, táta ji drží zpátky a dívá se na nás oba se vztekem v očích.

„Prosím, chlapci moji, moje děti. Nedělejte to. Prosím,“ naříká máma a mně se sevře hruď.

„Ne, mami, tohle se musí udělat. Je nám líto, že ti takhle ubližujeme, stejně jako je nám líto veškeré bolesti, kterou jsme způsobili. Takže to napravíme po svém a ne tak, jak chce tenhle zkurvenej klub,“ řeknu ve chvíli, kdy máma klesá