Stanleyho Questa ty otázky nesmírně obtěžovaly. Pomalu vstal. „Jdu si ven zakouřit. Dobře se bavte,“ řekl, zdvořile kývl na skupinku lidí a vyšel ze dveří.

Opřel se o pouliční lampu, pomalu si zapálil cigaretu a potáhl.

Zdálo se, jako by teplé světlo nad jeho hlavou kolem něj vytvářelo zářivou auru.

Z jasně osvětleného obývacího pokoje k němu stále doléhal smích.

Vítr ustal a na nebi se objevila z