Když přelétl pohledem svou kancelář, visela ve vzduchu čirá beznaděj.

„Rachel… Ty jsi vážně osina v zadku,“ zamumlal Sebastian Brenand a pravým palcem opakovaně přejížděl po její tváři na fotce.

Neuběhl den, aby na ni nemyslel.

Neměla ani potuchy, že mu s každým dalším dnem chybí víc a víc.

Myšlenka, že by ji ztratil, ho děsila. Neměl vůbec tušení, jak by jeho život vypadal, kdyby se mu ji nepodař