James se podíval na Zachariase, který slabě ležel na nemocničním lůžku. Tvář měl bez barvy a vepsalo se do ní napětí. "Pojď, posaď se," řekl Zacharias a zmohl se na slabý úsměv.

Vystrčil svou křehkou paži zpod přikrývky a dvakrát lehce poklepal na okraj postele.

Přestože po pokoji byly rozesety židle, Zacharias měl tušení, že to, co se mu James chystá říct, možná nebude snadné poslouchat. Proto se