S pocitem mírné úlevy Fanny znovu naslouchala Jamesovu hlasu. „Rozumíš?“ zeptal se.

„Rozumím,“ odpověděla Fanny tentokrát pohotově.

V Jamesově hlase byl znát náznak úlevy, jako by z něj spadlo obrovské břemeno. Znělo to povědomě, a přesto jinak.

Právě když o tom Fanny přemýšlela, Jamesův tón opět zvážněl. „Vrať se brzy domů; máma má starosti,“ řekl.

Zdálo se, že přehlíží Fannyinu zvláštní náladu;