„Vezměte všechny ty věci zpátky!“

Emmanuel nechal Terence, aby si všechno vzal zpět, poté, co se svezli.

„Cože?“

Terence nebyl jediný, koho Emmanuelův požadavek šokoval. Alessandra a Roselynn byly překvapené stejně jako on.

„Ty věci mají hodnotu nejméně deset milionů! Jste si jistý, že je nechcete?“ zeptal se Terence znovu, aby se ujistil, že ho sluch neklame.

Deset milionů může být pro mě malé číslo, ale pro tohoto mladého muže a jeho rodinu by to měla být astronomická částka!

„Správně; nechci je. Můj zesnulý otec mě učil nepřijímat věci, které si nezasloužím. Nemohu přijmout tak drahé dary jen za to, že jsem vám pomohl,“ odpověděl Emmanuel pevně.

Roselynn si mohla jen bezmocně povzdechnout, když viděla, jak je ušlechtilý.

Alessandra se cítila trochu rozrušená, když přemýšlela, kdy si Emmanuel najde přítelkyni a ožení se.

„Haha! Tak dobrá!“

Terence nadšeně přikývl a odvezl dary domů.

Z obavy, že by mu Mackenzie nevěřila, dokonce celý proces nahrál a ukázal jí ho jako důkaz.

„Vidíš to, Mackenzie? Říkal jsem ti, že ten muž v testu obstojí! Teď, když jsi sázku prohrála, je čas dodržet slovo a vzít si ho! Chci svá pravnoučata!“ naléhal na ni Terence.

Ačkoli Mackenzie neodpověděla, nebyla z těch, kdo by porušili své slovo. Protože sázku s dědečkem prohrála, rozhodla se věc vyřídit hned druhý den. Jinak by ji s tím jistě otravoval každý den.

Emmanuel přijal telefonát z neznámého čísla velmi brzy následujícího dne.

„Protože jste včera odmítl přijmout mé dary, rozhodl jsem se vám místo toho představit potenciální manželku. To byste neodmítl, že ne, mladý muži?“

Tenhle hlas... To je ten podivný starý muž ze včerejška!

„Hej, starochu, jste nějaký podvodník nebo co? Je to nová taktika, jak lidi připravit o jejich celoživotní úspory?“ odpověděl Emmanuel s uchechtnutím.

Samozřejmě si ve skutečnosti nemyslel, že Terence je podvodník. Z Terenceovy aury poznal, že ten starý muž je neuvěřitelně bohatý.

Nemohl však přijít na to, proč si Terence vybral zrovna jeho.

Terence ho záměrně poškádlil slovy: „Haha! Ano, chci tě podvodem donutit, aby sis vzal ženu. Co se děje? Bojíš se?“

„Jaká náhoda! To je jediná věc, které se nebojím!“ odpověděl Emmanuel vážně.

Alessandra do něj nepřestala rýt poté, co jeho osmnáctá seznamovací schůzka včera skončila fiaskem, takže byl ochotný vzít si jakoukoli ženu, jen aby ji umlčel.

„Tak se hned vydejte na radnici se všemi příslušnými dokumenty,“ nařídil Terence.

Fajn! Půjdu! Nebojím se oženit!

S touto myšlenkou Emmanuel udělal, co mu bylo řečeno, a zamířil na radnici se všemi potřebnými doklady.

Terence mu řekl, že druhá strana je silná a schopná profesionálka z korporátního světa, takže Emmanuel neměl velké naděje ohledně jejího vzhledu.

Jako gynekolog si tak zvykl vídat ženská těla, že mu na její postavě ani nezáleželo.

Vše, co Emmanuel chtěl, bylo, aby měla slušný charakter.

Přinejmenším by musela být lepší než Milani.

Čelist mu spadla šokem, když dorazil na radnici a uviděl ženu, kterou si měl vzít.

Cože? Mackenzie?

Její ledově chladná aura a červený kabriolet, ve kterém seděla, byly jasným ukazatelem, že pochází z bohaté rodiny. Navzdory tomu, jak krásně vypadala, si žádný chlap netroufl ji balit, protože byla jasně mimo jejich ligu.

„No? Na co čekáte? Pojďte sem!“ zavolala na něj Mackenzie.

Její pohled stačil k tomu, aby Emmanuel poslušně vyhověl.

Ten starý muž nelhal, když říkal, že je to mocná žena v korporátním světě! Má kolem sebe tak autoritativní a panovačný vzduch!

„Slečno Quillenová? Vy jste ta, která si mě chce vzít?“ zeptal se Emmanuel, stále v nevíře.

„Co, vy si mě nechcete vzít?“ odsekla Mackenzie s mírným zamračením.

Chlape, ta její ledová aura je fakt děsivá! Vsadím se, že je stále svobodná, protože většina chlapů je z ní zastrašená!

„Samozřejmě že chci! Jinak bych sem nepřišel!“

Emmanuel si nebyl jistý, jestli je ze své situace nadšený, nebo se jí bojí.

Mackenzie je možná nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl, ale zdá se, že vyjít s ní bude trochu obtížné. No co... Potřebuju se oženit jen proto, abych umlčel matku, takže na tom vlastně nezáleží, jestli spolu budeme vycházet nebo ne!

„Tak pojďme dovnitř, ať to máme za sebou!“ řekla Mackenzie, vystoupila z auta a vešla přímo do budovy radnice.

Zvyklá dělat věci sama, byla i při svatbě úplně sama.

Šla tak rychle, že Emmanuel musel klusat, aby s ní udržel krok.

„Jste si jistý, že to nechcete přehodnotit? Není příliš pozdě změnit názor,“ připomněla mu Mackenzie, když se chystali zaregistrovat jako manželský pár.

Jelikož si Emmanuela ve skutečnosti vzít nechtěla, doufala, že změní názor. Tím by Terence neměl jinou možnost než na ni přestat tlačit.

„Na někoho s chladnou osobností jste překvapivě váhavá a nerozhodná,“ odpověděl Emmanuel s nonšalantním úsměvem.

Výraz v očích Mackenzie zesílil, když to uslyšela. Její pohled byl tak ostrý, jako by mohl Emmanuela rozetnout vejpůl.

„Tak radši nelitujte!“

To byla poslední věc, kterou mu Mackenzie řekla, než se vzali.

O deset minut později oba vyšli z radnice s oddacím listem v ruce.

Protože Mackenzie po celou dobu mlčela a udržovala ledově chladný výraz, personál u registrační přepážky dokonce přemýšlel, zda nepřišli ke špatnému okénku.

Jsou tu kvůli rozvodu, nebo svatbě?

„Beru si vás jen proto, abych splnila slib, který jsem dala svému dědečkovi, takže neberte tohle manželství příliš vážně. Můžete si prostě dál žít svůj život a já udělám totéž na své straně. Nebude mě ani zajímat, když budete spát s jinými ženami,“ řekla Mackenzie chladně.

Ačkoli se cítil trochu dotčeně, Emmanuel se nemohl ubránit pobavenému úsměvu, když to slyšel.

Nepopletla si Mackenzie naše role? Obvykle je prací toho mizerného manžela říkat tyhle věty své ženě.

„Ach, mimochodem, zmínil jste, že jste nekoupil dům, že?“ zeptala se Mackenzie znenadání.

„Ano, to je pravda,“ odpověděl Emmanuel s přikývnutím.

Mackenzie mu pak k jeho velkému překvapení podala svazek klíčů.

Jako generální ředitelka Terence Group si zvykla být připravená.

„Co to má znamenat?“ zeptal se Emmanuel.

„Žijeme v patriarchálním světě, takže se od žen očekává, že se nastěhují ke svým manželům. Odmítám se stěhovat do vašeho domu, tak jsem nám místo toho pořídila vlastní bydlení. Můžete tam odteď bydlet, ale mějte na paměti, že já tam budu jen zřídka,“ odpověděla Mackenzie s bezvýrazným pohledem.

„Zdá se mi to, nebo se mnou zacházíte jako s vydržovaným mužem?“

Emmanuel odmítl klíče přijmout, protože jeho hrdost a čest mu to nedovolily.

„Vezměte si ty klíče!“ nařídila Mackenzie chladně.

Ten autoritativní tón a pronikavý pohled stačily k tomu, aby Emmanuel vyhověl.

Jak se dalo čekat od mocné manažerky v korporátním světě! Prostě se nedokážete přimět jí odporovat!

Emmanuel neměl na výběr a klíče přijal. „Fajn! Předpokládám, že být vydržovaným mužem je lepší než nic!“

Jelikož už byli manželé, dostávat se do konfliktů kvůli takovým malichernostem by mu jen ztížilo život.

„Sbohem!“ řekla Mackenzie a chystala se odejít.

„Počkejte, slečno Quillenová!“ zavolal na ni Emmanuel a chytil ji za zápěstí.

Když se však Mackenzie otočila, její pohled byl tak intenzivní, že Emmanuel rychle pustil její ruku.

„Co ještě chcete?“ zeptala se Mackenzie chladně.

Neměla ráda lidi, zvláště muže, kteří byli nerozhodní a hodně si stěžovali.

„Jsou tři věci, které si musíme vyjasnit.“

Říkalo se, že manželské páry mají tendenci se chovat jako ten druhý. Kousek její osobnosti se už přenášel na Emmanuela, když řekl podobně profesionálním tónem: „Za prvé, budu potřebovat vaše kontaktní údaje. Tak vám budu moci zavolat, kdykoli budu potřebovat. Stejně jako vy jste si mě vzala, abyste uspokojila dědečka, já to dělám, abych uspokojil svou matku. Budu vás muset být schopen kontaktovat pro případ, že se mě na vás zeptá, že?“

Navzdory chladné osobnosti Mackenzie byla stále rozumným člověkem, takže s jeho požadavkem souhlasila. „Tady, můžete mě zastihnout na WhatsAppu.“

Poté, co si uložil její číslo, Emmanuel pokračoval: „Za druhé, budu vám platit částku pět tisíc měsíčně. Můžete to brát jako placení nájmu za dům nebo jako dodržení mého slibu z našeho předchozího rande.“

Když to Mackenzie slyšela, rty se jí zkroutily do pohrdavého úsměvu.

Vzhledem k množství peněz, které měla, pro ni bylo pět tisíc směšně malé číslo.

I tak jeho nabídku neodmítla.

„Za třetí, chci znát vaše plány ohledně našeho života jako manželského páru,“ pokračoval Emmanuel s vážným výrazem ve tváři.