Claudette věděla, že první krok vyhrála. Bez ohledu na Emmanuela trvala na tom, že se postaví.

Klopýtala kupředu a sama kráčela krok za krokem směrem k vyvýšenému místu.

Její postava byla drobná a její stín vrhaný bledým měsíčním světlem připomínal plápolající plamen svíčky. Emmanuela z toho bolelo u srdce.

„To jsi nečekal, co? Jsem tu jen já. Není tu ani Mackenzie, ani Emmanuel. Už dávno odešli!“