Alessandra srdečně pozdravila každého vesničana a představila jim Emmanuela a Roselynn. Bylo to už mnoho let, co se s jejich otcem odstěhovali z vesnice, a měla obavy, že si je její děti možná nebudou pamatovat.

Roselynn si vesničany skutečně nevybavovala a její nedostatek nadšení byl zjevný. Emmanuelova paměť však byla překvapivě bystrá. Aniž by mu Alessandra musela radit, zdravil starší jménem.