Krátce poté, co opustili jižní bránu sídla Lenoirových, Emmanuel ucítil, jak se Claudette v jeho náruči pohnula.

„Claudette! Claudette, jsi konečně vzhůru?“

Noční obloha byla toho večera nádherná a ve skvrnitém světle pronikajícím skrz stromy Emmanuel viděl, jak se Claudettina oční víčka chvějí.

Vzápětí Claudette pomalu otevřela oči a prohlédla si okolí.

Nezeptala se, kde jsou, ale místo toho lehc