** Z Parkerova pohledu **

Následuji Remyho zadními dveřmi do ranního chladu. Slunce je nad vrcholky stromů a vrhá stíny na trávu, ale teplo k nám ještě nedorazilo.

Remy přechází podél okraje lesa, čelist má napnutou, ruce strčené do kapes mikiny, jako by se snažil udržet pohromadě.

Nedívá se na mě, když se vedle něj zastavím. Jen zírá do lesa, jako by mu mohl nabídnout únik.

„Jsi v pohodě?“ ze