** Z pohledu Parkera **

Třese se pode mnou, kůži má pokrytou vrstvičkou potu a dýchá v mělkých, trhaných nadeších. Bohyně, takhle je nádherná, září spokojeností. Ale i skrze opar jejího uvolnění vidím v jejích očích zklamání.

Ruka jí vyjede ke krku, těsně nad Remyho znamení, a pak zase klesne. Neříká to, nemusí. Bolest v jejích očích stačí.

Vtisknu jí polibek na čelo a nutím se, aby můj hlas z