** Pohled Parkera **

Než se přiblíží odpoledne, déšť ustane. Vzduch voní mokrým jehličím a kouřem z komínů srubů. Ve smečce panuje zvláštní klid. Je to ten druh nehybnosti, ze které mi vždycky naskakuje husí kůže. Je to to, co přichází těsně předtím, než se něco zlomí.

Rozrazím dveře hlavního sálu a vejdu dovnitř. Okamžitě mě zasáhne známý hukot činnosti smečky, hlasy, kroky, rámus tříděných a bal