**Pohled Rydera**

Teplo. To je první věc, kterou cítím. Valí se mou hrudí jako pomalý příliv, těžké a pohlcující. Na vteřinu si ani nevzpomínám, jak chutná bolest.

Pak mi do plic v prudkém lapnutí vnikne vzduch. Ten zvuk rozčísne ticho, následovaný zakašláním a ostrou chutí krve, která by tam neměla být. Srdce mi v hrudi buší jako kladivo.

Jsem naživu. Ale neměl bych být.

Poslední, co si pamatuji,