** Pohled Remyho **

Hrudník se mi stáhne. „Ne,“ zašeptám.

Nina stojí uprostřed nich, jako by tam patřila, její kdysi bezchybný doktorský plášť je roztrhaný a umazaný od hlíny, její výraz je stejně prázdný jako u ostatních.

Leo vydechne. „Je to…“

„Jo,“ přikývnu. „To je Nina.“

Dlouhou vteřinu nikdo ani nedýchá. Jediné zvuky jsou stálé zurčení potoka a tiché bzučení ve vzduchu, ta stejná nepřirozená