** Pohled Rydera **

V polovině schodiště mě sevře pevněji, rty se jí otřou o stranu mého hrdla. Nelíbá mě, jen… tam prostě je. Jako by ten dotek byl něčím, co potřebuje, aby udržela rovnováhu.

„Rydere…“ zašeptá.

Zastavím se.

Každý sval se mi napne kvůli tomu, jak vyslovila mé jméno. Jako by svlékla celý svět a zbyli jen my dva.

Mírně otočím hlavu, jen tolik, abych jí v šeru chodby viděl do očí. Te