Pohybuji se do rytmu hudby a najednou cítím, jak se všechny mé starosti rozplývají. Chtěla jsem zapomenout. Zapomenout, že muž, kterého miluji, pořádá tuto oslavu, aby oslavil nalezení své družky.

Říct, že mám zlomené srdce, by bylo slabé slovo. Jsem na kusy, protože jsem věděla, že má láska k němu pravděpodobně nikdy nevybledne.

„No tak, Sadie, už jsi tančila dost.“ Řekne mi má nejlepší kamarádka Piper a táhne mě z tanečního parketu.

Věděla, že to dnes mám těžké. Koneckonců, muž, který mi nevědomky zlomil srdce, byl její starší bratr.

„Chci tančit ještě chvíli,“ zakňučela jsem.

Právě teď bych udělala cokoliv, jen abych na něj nemusela myslet. Abych nemusela myslet na to, že nikdy nebude můj. Že jsem ho ztratila dřív, než jsem ho vůbec měla.

Je to upřímně smutné. Snažila jsem se všemožně, aby si mě všiml, ale nikdy se tak nestalo. Nebyla jsem nic víc než nejlepší kamarádka jeho sestry. Otravná holka, která mu obvykle leze na nervy.

Doufala jsem a modlila se k Měsíční bohyni, aby byl mým druhem. Každý rok na své narozeniny jsem si přála, aby byl můj. Myslela jsem, že si mě všimne, ale nikdy se tak nestalo. Jak by taky mohl, když jsem nebyla jeho typ? Když jsem nebyla ten typ ženy, na kterou by se podíval dvakrát?

Neopětovaná láska bolela jako svině a teď jsem za to platila. Teď jsem se musela dívat, jak se točí kolem své družky, jako by byla tou nejcennější věcí na světě.

Sakra to bolelo a nikdo netušil, jak hluboká ta bolest je.

„Musíš se přes něj přenést. Říkám ti to už léta,“ vytrhne mě Piper z myšlenek.

Podá mi panáka a já si ho s radostí vezmu. Potřebovala jsem něco, co by utopilo bolest, kterou jsem právě cítila.

„Podívej, pravděpodobně tam venku máš druha, který umírá touhou tě potkat. Přenes se přes Aleca. Nebude to vůči tvému druhovi fér, pokud zjistí, že jsi zamilovaná do někoho jiného.“

Už jen zmínka jeho jména ve mně vyvolá záchvěv bolesti. Kdybych to nevěděla lépe, myslela bych si, že doslova umírám na zlomené srdce.

„Není to tak snadné, Piper,“ zašeptala jsem zlomeně.

Jak jí mám vysvětlit, že její bratr je ve mně hluboce zakořeněný? Že je v mé krvi. Že je vším, co vidím a na co myslím. Že je samotným vzduchem, který dýchám.

Nechápala by to. Vždycky si myslela, že je to jen hloupé poblouznění. Alec byl zatracený Alfa. Kromě toho byl neskutečně sexy. Bůh kráčející mezi smrtelníky. Každá dospívající dívka a každá svobodná žena v naší smečce do něj byla zamilovaná. Sakra, i některé zadané ženy byly v jeho přítomnosti celé nesvé, takže si Piper samozřejmě myslela, že to moje poblouznění časem vyprchá.

„Je. Bude opravdu špatné, pokud v tom budeš pokračovat, když už si našel svou družku. Nebude to vůči nim fér, pokud budeš stínit jejich svazek tím, že ho odmítneš nechat jít,“ řekne a soucitně se na mě podívá.

Otočím hlavu. Nechtěla jsem vidět soucit v jejích očích. Vždycky to bolelo, protože jsem věděla, že se nikdy nemůžu rovnat tomu, jaká by Luna měla být.

Věděla jsem, že to, co říká, je pravda, ale přimět své srdce, aby poslechlo, byla úplně jiná věc.

„Pojďme si prostě užít oslavu, dobře? Jsem si jistá, že se přes něj za chvíli přenesu,“ lžu jí a úplně změním téma.

Dychtivě přikývne, než do sebe kopne skleničku a zazubí se na mě. Podaří se mi jí úsměv oplatit, než si dám dalšího panáka.

Byla nejšťastnější, když si Alec našel svou družku. Své druhy obvykle nacházíme, když dosáhneme jednadvaceti let; Alec takové štěstí neměl. Myslela jsem, že je to znamení. Byla jsem o čtyři roky mladší než on, takže jsem si myslela, že je to znamení, že je mi souzen.

Nyní mi je dvacet. Myslela jsem, že musím počkat ještě jeden rok, než zjistíme, že jsme si souzeni. Byla jsem tak nadšená. Nemohla jsem se dočkat příštího roku. Šok byl ale na mé straně. Bohužel pro mě, on si našel svou družku před několika měsíci.

Piper si povídá s lidmi kolem nás. Štěstí z ní sálá z každého póru. Místo abych se zapojila, prohlížím si okolí. Oči mi okamžitě padnou na něj a zatají se mi dech.

Tančil s Lolou. Se svou družkou.

Držel ji tak blízko a něžně, jako by byla porcelánová panenka, která by se snadno rozbila. Odtáhl se a podíval se na ni. V očích měl tolik něhy a lásky, že mi jen při pohledu na ně připadalo těžké dýchat.

Skloní se a jemně ji políbí na rty. Poprvé od té doby, co ho znám, se usmíval. Srdce mi puká ještě víc, když vím, že Lola dokázala něco, co já nikdy nedokázala.

Nechci zůstat u stolu a dívat se, jak jsou všichni za ten pár šťastní, a nechci vidět Aleca a Lolu, tak vstanu.

„Kam jdeš?“ ptá se mě Piper se starostí vepsanou ve tváři.

„Jdu jenom na bar. Potřebuju se co nejdřív zlískat pod obraz,“ přikývne a já odcházím.

Sednu si na jednu z barových stoliček a otočím se k barmanovi. Byl opravdu roztomilý. Kdyby se jen mé hloupé srdce mohlo zamilovat do někoho jako on, místo do Aleca, který byl nedosažitelný.

„Co to bude?“ zeptá se blonďák s úsměvem.

„Něco opravdu silného.“

Dívá se na mě, než se znovu usměje. „Hned to bude.“

Nevím, jak dlouho jsem tam byla, když jsem vedle sebe ucítila jeho přítomnost. Rychle se na něj podívám, než se k němu otočím zpět čelem s drinkem v ruce.

„Jak se máš, Sadie?“ zeptá se najednou, což je na něj velmi neobvyklé.

Otočím se k němu čelem a přemýšlím, jestli je opilý nebo co.

„Mám se dobře,“ řeknu mu poté, co si uvědomím, že je střízlivý.

„Jsem tak zatraceně šťastný. Lola je všechno, co jsem si kdy přál,“ řekne a zazubí se.

Beru zpět, co jsem řekla. Nebyl střízlivý, ale ani úplně opilý. Alec, kterého znám, není takhle veselý. Ani když si dal pár drinků.

Když se na něj teď dívám, dochází mi, jak zatraceně šťastný je. Byl tak šťastný, že to z něj sálalo ve vlnách. Jak bych se tedy mohla stavět proti jeho štěstí? Milovala jsem ho tak moc, tak jak mu můžu závidět, že našel svou družku?

Milovat ho znamená, že bych měla být šťastná, když je on.

Když jsem si to uvědomila, pustila jsem svou bolest a zášť. Milovat ho znamenalo, že jeho štěstí je i moje, i když nejsem ta, kdo mu to štěstí přináší.

„Mám z tebe radost. Opravdu velkou radost, Alecu,“ řeknu mu a cítím, jak mi ze ramen spadlo břemeno.

„Děkuji.“

Před mnou se objeví dvě skleničky.

„Na účet podniku,“ řekl ten chlap.

Je to jiný barman než ten, který mě obsluhoval posledních pár minut, ale jen nad tím pokrčím rameny. Možná si vyměnili směny nebo tak něco.

„Tady,“ podám mu jednu ze skleniček. „Na tvé nové začátky.“

Ťukneme si skleničkami a hodíme do sebe obsah. Pálí to a chutná divně, ale moc mě to nezajímá. Pila jsem s Alecem. To se nikdy nestalo. Místo abych o tom příliš přemýšlela, nechala jsem to být. Užiju si s ním tento okamžik, a pak ho nechám jít.

Mluvíme spolu chvíli a další věc, kterou vím, je, že jsme v pokoji. Nevím, jak a kdy jsme se tam dostali, ale moje mysl si nepamatuje ani zatracenou věc.

„Čekal jsem na tohle od chvíle, co jsme se potkali,“ řekne Alec a svléká mě.

Než stihnu odpovědět, přitiskne svá ústa na má a políbí mě spalujícím polibkem. Takovým, který mě zanechal bez dechu. Mám mysl v mlze, zatímco si Alec bere mé tělo. Spojuje nás a činí nás jedním. Miluji všechno, co dělá, a nakonec ztratím přehled o tom, kolikrát mě přivedl k vyvrcholení.

Přesně takhle jsem si vždycky představovala, jaké to bude být s Alecem. Tak proč jsem sakra měla pocit, že je to tak špatně? Proč jsem sakra měla pocit, že něco není v pořádku?