Vystoupím z auta v momentě, kdy ho řidič zaparkuje před domem smečky. Zastavím se a jen zírám na to obrovské sídlo. Nevím proč, ale čekala jsem, že se věci změní, ale jsou stále stejné.

Cítím za sebou Alecovo přítomnost, ale ignoruji ho. Jen se soustředím na dům, zatímco mi hlavu zaplavují vzpomínky.

Tohle byl kdysi můj sen. Být Alecovo Lunou. Vládnout po jeho boku. Vždycky jsem si představovala,