„Cože?“

Položila jsem Aspen na postel a přikryla ji. Pak jsem se otočila a v naprostém šoku jen zírala do zdi. Nemůžu jí věřit. Vážně nemůžu. Je pryč od včerejška a tohle je všechno, co mi dokáže říct? To je všechno, co ze sebe dokáže vypravit?

„Jak jako ‚cože‘?“

„Proč máš na sobě nemocniční košili?“ položí svou vlastní otázku a vyhne se té mé. Teprve tehdy si uvědomím, že ji mám na sobě.

Ani jsem