Vycházím ze Sadiiny ložnice a jsem úplně nasraný. Nasraný na tu situaci a nasraný na svou reakci.

Zůstávám stát před jejími dveřmi asi minutu, ruku stále na klice, zatímco se snažím dostat své emoce pod kontrolu. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči. Pomalu inhaluji, plním si plíce a snažím se nechat všechno přes sebe přejít.

Nepomáhá to. Ten zmatek uvnitř mě je tam pořád, víří.

Po několika vteřinách