Pevně Piper objímám a snažím se ji utěšit, ale přes její chvějící se tělo mi zrak padne na Sadie. Stáhla se dozadu k pohovce, bledá a tichá, v očích se jí lesknou slzy, které však odmítají stéct. Vypadá, jako by stála na okraji útesu a hleděla dolů do něčeho obrovského a děsivého.

Sadie si objímá paže, choulí se do sebe, jako by se snažila zmenšit. „Nechtěla jsem to říct nahlas,“ zašeptá a oči upí