Vycházím z kobky s krví zasychající na rukou a s hurikánem, co se mi točí v hrudi.

Vysłýchání mi nic nedalo. Nic než další otázky. Nic než další vztek. Nic než další tlak sedící přímo na mých žebrech jako kámen, co se je snaží rozlomit.

Otírám si ruce do kalhot, i když skvrny nejdou dolů, ale prostě je to divný pocit mít její krev na rukou. Působí to skoro špatně.

Za mnou se chodbou rozléhají Loli