~Jaxon~

„Poslal jsi Sheenu do Smečky Křížové řeky?“ Zeptal se z ničeho nic Kieran uprostřed diskuze o válce.

„Ach, ano, Alpho. Měla by dorazit zítra,“ odpověděl Jaxon. „Brzy dostaneme zprávy o Alexii.“

„Kde jsme to byli?“ zeptal se Kieran, a zatímco probírali záležitosti války, Jaxon poznal, že mysl jeho alfy je jinde. „Do prdele! Nemůžu se soustředit!“

Jaxon chápal, odkud ta úzkost pramení. Sledoval, jak si jeho Alfa opakovaně povzdychl, jako by se nemohl rozhodnout, co udělat dřív.

Mezi Tapleanem a Eswenem byla nedokončená válka. Ovlivňovala pobřeží, na jihu země. Ačkoli jižní část země nebyla součástí Kieranovy smečky, jakožto jeden z důvěryhodných alf pod vládou krále Balthasara měl na starosti obranu téhož území.

Teď se musel vypořádat se svým náhlým sňatkem s ženou, kterou sotva znal.

‚Stejně mu není podobné, aby ho žena takhle ovlivnila,‘ pomyslel si Jaxon. ‚Co je na té Alexii takového, že to mého alfu tak rozrušilo? A stalo se to za méně než dvacet čtyři hodin?‘

Dnes ráno se Kieran zeptal, jestli Alexia snídala. Když Jaxon nahlásil, že jedla s personálem kuchyně, jeho rty se zachvěly, zdánlivě zklamáním.

Pak, vzpomínajíc na včerejší noc, projevil Kieran náznak starosti o Alexii. Možná se to snažil maskovat, ale jako jeho dlouholetý přítel a jeho beta ho prokoukl.

Překvapivou částí bylo, jak Kieran nařídil, aby byla Alexia přestěhována vedle jeho pokoje. Nebyl to jen tak ledajaký pokoj, ale vedlejší pokoj! ‚Proč by to dělal? Copak Alexii neměl v nelibosti?‘

Zatímco si Jaxon kladl tyto otázky, nemohl popřít, že mu bylo Alexie také líto. Koneckonců to byl on, kdo ji přivedl do smečky. Viděl její skutečnou povahu a byl si téměř jistý, že není ženou, za kterou ji považovali.

Noční můra, kterou Alexia měla, nebyla triviální. Její křik byl skutečný a strach v jejím hlase mu způsoboval mrazení až do morku kostí. Jaxon poznal, že se Alexii stalo něco, co zranilo její duši; něco, co ji pronásledovalo ve spánku.

„Znovu! Kde jsme to byli?“ zeptal se Kieran.

„Nepřátelé se stále vracejí. I když ztratili tolik mužů, zdají se být odhodlaní zabrat území na jižním pobřeží,“ hlásil Jaxon.

S povzdechem Kieran nařídil: „Smečky na jižním pobřeží už trpěly příliš. Přemístěte je, dokud válka nebude vyhrána.“

„Ano, Alpho,“ odpověděl Jaxon.

„Požádejte o další bojovníky ze sousedních smeček a nařiďte jim postupovat na frontu. Samozřejmě, se souhlasem krále,“ nařídil Kieran. „Pošli také prapor našich mužů.“

„Ano –“

Právě tehdy uslyšeli zaklepání na dveře. Jaxon okamžitě věděl, že je to jeho družka, Rae. „Jsme zpět!“

Jaxon viděl, jak Kieranova hlava trhla směrem k Rae. Jeho první slova byla: „Kde je?“

„Kdo, Alpho?“ zeptala se Rae zmateně.

„Ta nevděčná žena, která mi ani nepoděkovala za to, že jsem ji přestěhoval do lepšího pokoje,“ odpověděl Kieran hořce.

S vykulenýma očima Rae rychle odpověděla: „Ach, Alexia? Šla rovnou do svého pokoje? Už jsme večeřely, takže ona –“

Jaxon byl zaskočen. Sledoval, jak jeho Alfa vyletěl ze své kanceláře, jeho kroky těžce dopadaly na podlahu. On a Rae se na sebe podívali a snažili se určit, kam má namířeno.

„Jde… za ní?“ zeptala se Rae.

„Já… myslím, že ano,“ odpověděl Jaxon.

O několik minut později se Kieran vrátil v horší náladě než předtím.

***

O hodiny později.

Jaxon a Rae si povídali o tom, jak se Alexia chovala v okolí členů smečky. Raeino vyprávění o jejím dni jen potvrdilo jeho vnímání Alexie. Byla dobrá s lidmi i s dětmi. Alexia si snadno získala jejich srdce svým šarmem a charakterem.

„Myslím, že není tak špatná. Jen jí chyběl výcvik, jak být vůdkyní,“ navrhla Rae. „Možná může být dobrou lunou?“

„Hmmm. Nevím. Snaž se s ní moc nesbližovat, Rae. Víš, jak Kieran pracuje na tom, aby změnil královo rozhodnutí o ní. Jestli tu válku konečně vyhraje, jsem si jistý, že požádá o svobodu z tohoto manželství. Než se nadějeme, mohou skončit rozvodem. Další událost, které se zúčastníme, bude obřad odmítnutí,“ připomněl Jaxon.

„Zkusím to, ale je těžké ji nemít rád. Když s ní strávíš čas, budeš vědět, o čem mluvím,“ odpověděla Rae.

Jaxon nereagoval. Snažil se tu myšlenku odmítnout, ale přesně věděl, co jeho družka říká. Koneckonců strávil s Alexií dva dny na cestě ze Smečky Křížové řeky do Smečky Kamenné krve.

Jaxon odpočíval se svou družkou a chystal se zavřít oči, když najednou uslyšel svého alfu promluvit ve své mysli: ‚Dej mi všechny klíče od všech pokojů.‘

‚Alpho Kierane? Prosím?‘ Jaxon se ujistil, že slyšel dobře. Kromě toho, na co potřeboval všechny klíče?

‚JÁ. POTŘEBUJI. VŠECHNY. KLÍČE. OD VŠECH. POKOJŮ.‘ propojil se s ním Kieran.

‚K čemu?‘ zeptal se Jaxon zpátky.

Nastala náhlá pauza ze strany Alfy a Jaxon si nebyl jistý, zda bude ve svém požadavku pokračovat. Nakonec Kieran promluvil: ‚Z bezpečnostních důvodů.‘

‚A potřebuješ všechny pokoje?‘ ověřoval Jaxon.

‚Jsi hluchý? Neslyšíš mě říkat… VŠECHNY POKOJE?‘ zopakoval Kieran.

‚Včetně našeho?‘ zjišťoval Jaxon.

Už si dokázal představit, jak jeho Alfa nespokojeně vrčí, ale nakonec Kieran odpověděl: ‚Fajn, kromě tvého pokoje. Dej mi všechny klíče od pokojů!‘

Trvalo to pár minut, ale nakonec Jaxon skončil před Kieranovými dveřmi a odevzdal krabici se všemi náhradními klíči od sídla smečky, kromě pokoje, který sdílel se svou družkou Rae.

Když předával krabici, Jaxon zjišťoval, jeho oči přistály na Alexiině pokoji: „Nechystáš se otevřít její pokoj, že ne?“

Z Kieranových rtů vyšlo odfrknutí. Odpověděl: „Proč bych to dělal? Musel jsem si zamknout pokoj zevnitř. Nechci, aby mi tahle ženská lezla do postele.“

„Myslíš, že by ti vlezla do postele, Alpho?“ zeptal se Jaxon a snažil se probudit svého alfu k pravdě.

„Každá dcera alfy, která mě potkala, to zkusila. Ona není výjimkou!“ odpověděl Kieran.

‚No, nemyslím si, že tahle to udělá.‘ Beta Jaxon si to myslel, ale neodvážil se své myšlenky vyslovit nahlas.

„Znovu, je to z bezpečnostních důvodů,“ trval na svém alfa. „Vrať se do svého pokoje, beto.“

***

Následujícího dne Jaxon zastihl Rae a Alexii, než odjely do města. Zaslechl jejich rozhovor, když kráčel k příjezdové cestě.

„Musela jsem se doplazit zpátky do postele. Přísahala bych, že jsem spala na zemi, ale ráno jsem se našla v posteli,“ řekla Alexia Rae.

„Musela jsi vylézt na postel. Přestaň spát na zemi, Alexio! Tohle není tvůj starý domov. Pamatuj, tady je to lepší než u tebe doma,“ povzbuzovala ji Rae.

Jaxon si odkašlal a popřál Alexii dobré ráno. Políbil Rae na rozloučenou a pomohl jim nastoupit do auta.

Jaxon zavzpomínal na to, co zjistil, a zavrtěl hlavou. Zamumlal: „No skvěle, Alpho Kierane. Jsi plný překvapení.“

***

Když Jaxon vstoupil do Alfovy kanceláře, všiml si, že Kieran je v lehčí náladě. Usmál se a zeptal se: „Dneska dobrý den, Alpho?“

Kieran jen zabručel. Nepopřel to, ani nepotvrdil.

„Vsadím se, že to mělo něco společného s tvou bezpečnostní kontrolou včera v noci, Alpho,“ dobíral si ho Jaxon. Zasmál se, ale rychle zavřel pusu, když viděl ten vražedný pohled vycházející z Kierana.

„Chceš, abych tě poslal do Eswenu, Jaxone?“ pohrozil Kieran.