"Mami, tati, konečně můžeme tu Yvette vykopnout z baráku! Proč si pro ni ti lidé ještě nepřijeli? Rozmysleli si to snad?"

Když Yvette poslouchala ty škodolibé hlasy z přízemí, zachovala klidný výraz. Její jemná a světlá tvář neprozrazovala žádné emoce, zatímco scházela ze schodů.

Když ji Tyler Murphy uviděl, v jeho tváři se mihl náznak rozpaků. "Dobře, to stačí. Všichni přestaňte mluvit!"

"Říkám jen pravdu, tak proč bych měla přestat?" zamumlala Lynda neochotně. "Kdyby babička netrvala na tom, že si ji necháme, tahle nositelka smůly by letěla už dávno!"

Amy Fordová se na Yvette podívala se stejným opovržením jako její dcera Lynda. "Byla to stará paní, kdo se tě ujal, Yvette. Nejsi součástí naší rodiny. Prokázali jsme ti velkou službu, když jsme tě celé ty roky vychovávali.

Nečekáme nic na oplátku, jen nás už znovu nevyhledávej. Odteď spolu nemáme nic společného."

I když žili na venkově, jejich rodina byla v porovnání s ostatními ve vesnici poměrně zámožná.

Slyšeli, že Yvettini biologičtí rodiče jsou extrémně chudí a sotva vyjdou s penězi, zatímco vychovávají pět synů. Amy nechtěla být zatěžována takovou chudou rodinou.

"Jak si přejete," odpověděla Yvette lhostejně. Její krásné, šikmé liščí oči chladně zíraly na Amy. "Jen doufám, že toho později nebudete litovat."

Litovat? Amy se zatvářila, jako by slyšela ten nejzábavnější vtip na světě, a její opovržení ještě zesílilo. "Samozřejmě, že toho nebudu litovat. Vypadni odtud a vrať se ke své chudé rodince. Přestaň se na nás lepit!"

Lynda to také považovala za směšné. S rukama v bok hrubě pronesla: "Yvette, jakmile se vrátíš, ti tvoji chudí rodiče tě provdají za nějakého starce žijícího v horách. Ti dědkové jsou oškliví a nechutní. Nechoď nám pak brečet na rameno!"

Navzdory tomu, že pocházela z venkova, měla Yvette tvář jako liška a její pleť neměla ani tu nejmenší nedokonalost. Stačilo to k tomu, aby kdokoli začal žárlit.

"Přestaň se s ní bavit, Lyn!" odfrkla si Amy chladně směrem k Yvette. "Vypadni! Odteď s tebou nemáme nic společného. Už se k naší rodině nikdy nevracej!"

Yvettiny oči ještě více ochladly. Zvedla z pohovky svůj batoh a bez ohlédnutí vyšla ven.

Právě v tu chvíli uslyšela ve sluchátkách mužský hlas.

"Šéfová, těm lidem, co si pro vás přijeli, uvízlo auto v bahně nedaleko vesnice."

"Dobře," odpověděla Yvette nenuceně.

Jake si přes sluchátka ulevil: "Ten zatracený Tyler a jeho rodina jsou prostě opovrženíhodní! Jak se opovažují vás takhle vyhodit. Za své pohodlné životy vděčí vám!"

A skutečně, nebýt Yvette, Tyler a jeho rodina by si celé ty roky nežili na vysoké noze.

Yvettiny liščí oči mírně klesly. Všechno, co dělala, dělala pro svou babičku.

Kayla Jonesová se Yvette ujala a zašla tak daleko, že se k ní chovala jako k vlastní vnučce.

Takže teď, když babička odešla, neměla Yvette žádný důvod v té domácnosti dál zůstávat.

"Šéfová, dal jsem jim ochutnat jejich vlastní medicínu!" řekl Jake a soptil vzteky.

Jakmile ta slova opustila jeho ústa, za Yvette se ozvala ohlušující rána.

Elegantní vila rodiny Murphyových se v jediném okamžiku zhroutila. Amy a Lynda byly na místě v bezvědomí.

O kus dál, těsně před vjezdem do vesnice, vězelo hluboko v bahně černé Ferrari. Larry vypadal ustaraně a bezmocně zároveň.

"Vystupte z auta."

Yvette lehce zaťukala na okénko auta svými štíhlými, bledými prsty. Když Larry vzhlédl, uviděl její nádhernou, zářící tvář.

Měla jemné, jako by namalované rysy a podmanivé, třpytivé oči, které byly téměř příliš krásné na to, aby byly skutečné.

Její rysy se nápadně podobaly rysům pana a paní Murrayových. Larryho očima probleskl úžas, když si okamžitě uvědomil, že tohle musí být ta dlouho ztracená dcera Murrayových, kterou byl vyslán vyzvednout.

Okamžitě vystoupil z auta, jak mu bylo přikázáno.

Yvette vklouzla na sedadlo řidiče a její bledé ruce bez námahy sevřely volant.

Hladce vyvezla auto z bahna, což byl kousek, který Larryho trápil půl hodiny.

"Jste neuvěřitelná, slečno Murrayová!" zvolal Larry v úžasu. Navzdory svým dlouholetým řidičským zkušenostem nedokázal auto vyprostit, ale ona to zvládla s lehkostí.

"Jedeme." Yvette si přehodila batoh přes rameno a vlezla si na zadní sedadlo. Sebevědomě a velitelsky si přehodila nohu přes nohu.

"Ale slečno Murrayová, pan a paní Murrayovi mi nařídili předat tyto dary vašim adoptivním rodičům, abychom splatili jejich laskavost za vaši výchovu..."

Yvette k němu zvedla své podmanivé oči, tón lhostejný. "Budete poslouchat mě, nebo je?"

Navzdory jejímu mládí z ní vyzařovala neuvěřitelně zastrašující aura.

"Budu poslouchat... vás, slečno Murrayová," zakoktal Larry. "Odvezu vás teď zpátky do Jubilife City!"

Jubilife City? Yvette líně zvedla obočí. Vzpomněla si, že registrační značka vozu byla JBC-01. Na místě, jako je Jubilife City, vyžadovalo získání takové značky nejen peníze, ale i značný vliv.

Ačkoli Yvette nevěděla, kde Amy a její rodina slyšeli, že její biologičtí rodiče jsou chudí, teď už si byla jistá, že nejsou ani zdaleka takoví, jak je popisovali.

"Dobrá."

Když Larry sledoval Yvettino chladné vystupování, nemohl si pomoci a chtěl si s ní ještě trochu popovídat.

"Slečno Murrayová, vaši rodiče vás chtěli vyzvednout osobně, ale paní Murrayové se znovu ozvala její nemoc, takže pan Murray musel zůstat a postarat se o ni. Všichni jejich synové jsou momentálně také pryč, takže poslali pro vás mě.

Pan a paní Murrayovi vás celé ty roky hledali a konečně vás našli..."

Yvette lhostejně naslouchala jeho blábolení, kvůli čemuž ji Larry litoval ještě víc.

Myslel si, že je nesmírně vychovaná. Její rodiče si ji jistě velmi oblíbí.

Když dorazili do sídla Murrayových, byl už večer. Rezidence se nacházela v nejbohatší čtvrti Jubilife City.

Auto pomalu zastavilo u vjezdu do sídla a Larry prolomil ticho. "Jsme tady, slečno Murrayová."

"Jo," odpověděla Yvette a přikývla.

Její chladný pohled padl na desku nade dveřmi, kde bylo tučným, elegantním písmem vyryto příjmení "Murray".

Poznala rukopis jako charakteristické dílo Johna Stevense, jehož kousky byly vzácné a velmi žádané.

Hravě se usmála a klidným tónem pronesla: "Moje rodina je docela bohatá."

"Samozřejmě, slečno Murrayová. Váš otec je nejbohatší muž v Jubilife City!"