Před nemocničním pokojem stál Samuel jako opařený. Dokonce ani Wilson nedokázal Marthu přimět, aby tak poslušně brala léky. Yvette to však zvládla jen tak!

Wilsonův úsměv se prohloubil. Hleděl na Yvette s něhou a náklonností. Byla pro něj zkrátka úžasná.

Ačkoli se Marthina tvář zkřivila hořkostí, prohlásila: "Vůbec to není hořké. Yvie, tvůj lék je znamenitý. Zvládla bych ho i několik velkých misek