"Dobře," odpověděl klidně Wilson. Poté si otřel ruku kapesníkem, než se natáhl a vzal Yvette za ruku.

Když mluvil s Yvette, jeho hluboký, magnetický hlas se vrátil ke svému obvyklému něžnému a shovívavému tónu.

"Pojďme," řekl a Yvette se jím nechala vést za ruku.

Když Wilson pozoroval, jak je Yvette poslušná, neodolal a trochu si ji dobíral. S uličnickým úsměvem se k ní naklonil blíž a zeptal se