Když Wilson uslyšel v Yvettině hlase mírnou nespokojenost, naklonil se k ní. Poté jí do ucha s náznakem křivdy pošeptal:

„On mi řekl starý úchyle jako první.“

Yvette na něj nevinně zamrkala svýma krásnýma, liščíma očima. Vypadalo to, jako by se mlčky ptala: „A nejsi snad starý úchyl?“

Wilson se uchechtl a potlačil svou frustraci. Jeho chladné, výrazné rysy získaly rošťácké, podmanivé kouzlo. Vypad