Wilsonův hluboký, magnetický hlas pomalu rezonoval Yvettě u ucha. V jeho tónu se skrýval nepopsatelný půvab.

"Zlato, pojďme k věci."

Cože?

Yvette semkla své rudé rty a překvapeně povytáhla obočí. Jaké vážné záležitosti s ní potřeboval probrat?

Když Wilson viděl Yvettin zmatený výraz, vytáhl telefon a položil ho před ni. "Zlato, jeho kontakt sis uložila jako Xav, ale mě sis uložila jako Sukničkář."