"Zlato..." Wilsonův hlas byl tiché, svůdné předení. Protahoval slova, až z toho běhal mráz po zádech.

Yvette byla proti jeho kouzlu bezmocná a zmohla se jen na: "Jen zkontroluju Nancy. Brzy se vrátím a budu ti dělat společnost."

"Dobře." Konečně uvolnil sevření její ruky a sledoval, jak odchází.

"No tak, Wilsone. Přestaň zírat. Yvette je už pryč! A navíc se brzy vrátí. Opravdu se musíš chovat jako