Wilsonova poslední věta zněla poněkud ublíženě.

Yvettin úsměv se prohloubil. Pak ho objala kolem krku a vtiskla mu polibek na rty. „Dobrá. Už nikomu nedovolím, aby mě tak oslovoval. Budu tvoje zlato a nikoho jiného.“

Wilson se nechal tak snadno ukonejšit. Jeho smyslné rty se zkroutily do úsměvu a v očích mu hrálo pobavení, když si ji přitáhl do náruče.

„Správně. Jsi jenom moje.“

Yvette pálily uši.