Byla tma. To Bailey věděla. Neviděla, že by škvírami do žaláře pronikalo jakékoliv světlo. A pokud ano, byla to zář svíčky.

Nenáviděla to tam. Hladová, unavená a zajatá proti své vůli se přestala zmítat v poutech a položila hlavu vedle hrbolatého polštáře, který její věznitelé nechali v té páchnoucí cele. Zápěstí ji bolela odřená od provazu, jenž je svazoval k sobě. Bailey byla strachy bez sebe.

P