„Alfo Toby! Alfo Toby!“

Skandování jeho jména ho probudilo. Tobyho víčka prudce vyletěla nahoru. Sledoval, jak se s ním točí pokoj, dokud se nezastavil.

„Alfo Toby! Alfo Toby!“ Tentokrát doprovázelo volání hlasité bouchání na bránu.

Vystřelil do sedu, hlava mu zmateně zacukala směrem k oknu a pak k budíku na nočním stolku. Bylo teprve 6:30 ráno. Kdo byl v tuhle dobu u jeho brány? Vyzvánění telefon