„Mami, prosím. Prosím tě, přiveď ji s sebou domů, klidně ji i dotáhni, když to bude nutné.“ Dottie si oprášila špínu zpod nehtů, než znovu zvedla konvici. „Celé město je přece uzavřené, ne? Nikam nemůžou jít.“

Slyšela, jak si její syn na druhém konci ztěžka povzdechl. „Já vím, mami. Jen... Promluv jí do duše jako její tchyně. A ty ostatní jako bývalá luna naší smečky přesvědč, že budou v bezpečí.