Cameron ten večer vešel do svého domu s těžkým povzdechem.

Polly seděla na zemi na koberci s Miou a pomáhala jí s úkoly. Obě vzhlédly, když vešel, s úsměvy na tvářích, na které by jim odpověděl stejným úsměvem, kdyby právě nebyl naštvaný.

"Vítej, Camerone."

"Vítej doma, bráško!" pozdravily ho obě sborově. Cameron ze sebe dokázal dostat jen napjaté kývnutí, než zamkl dveře a teprve potom promluvil.