„Chápu.“ Přesto to Sophii nijak netrápilo. Místo toho nařídila: „Těchto pár dní mě nekontaktuj.“

„Proč? Jsi opravdu v průšvihu?“ Ale ona je přece jediná, kdo dokáže zvládnout některé zakázky!

„Ne, jsem jen unavená a chtěla bych změnit svůj životní styl.“

„Cože? Proč jsi najednou unavená? Neříkej mi, že chceš odejít z Křídel světla? To nepřipadá v úvahu! S tím nikdy nebudu souhlasit.“

Při těch slovech se Sophie neubránila smíchu.

„Neplánuji odejít z Křídel světla, Butterfly. Jde jen o to, že jsem v poslední době zaneprázdněná něčím jiným, takže nechci brát žádné zakázky. Bez ohledu na to, o koho jde a kolik peněz nabízí, prostě je všechny odmítni.“

„Co přesně se stalo? Jestli to nezvládáš, můžeš mi to říct. Každý člen Křídel světla ti může pomoct najít řešení.“ Křídla světla měla spoustu talentů, takže dokázala problém vyřešit bez ohledu na to, koho urazila.

„O nic nejde.“ Sophie o tom nechtěla dál mluvit, a tak rovnou zavěsila.

Butterfly znala Fantomovu povahu. Pokud o něčem nechtěla mluvit, nepomohlo by jí to, ať by na ni tlačila sebevíc. Kromě toho věřila, že Fantom dokáže vyřešit všechny problémy.

Svět géniů vlastně nikdy nedokázala pochopit.

Když se Sophie vrátila do třídy, všimla si, že pohled, kterým si ji ostatní měřili, byl ještě o něco podivnější.

Nicméně tomu nevěnovala žádnou pozornost.

Queenie po ní vrhla pohled a neubránila se úšklebku. Ať už to bylo před pěti lety, nebo teď, je pořád stejně otravná!

Po první vyučovací hodině se Sophie zvedla, aby zašla na toaletu. Dívka před ní se postavila také.

„Ráda tě poznávám, Sophie. Jsem Ysabelle Lombardová.“ Dívka, která promluvila, měla mikádo a pár velkých, krásných očí.

Sophie jen souhlasně zabručela, očividně neměla náladu se s ní bavit.

„Počkej chvíli, Sophie!“ Ysabelle nebyla tak vysoká jako Sophie a neměla ani její dlouhé nohy, takže se snažila ze všech sil udržet s ní krok.

„Děje se ještě něco?“ Sophie poznala, že to nemyslí zle.

„Sophie, nahráli ty fotky, jak se pereš, na školní fórum. Byla jsi tak hustá, když ses prala!“ Na Ysabellině tváři se zračil obdiv.

„Jaké fotky?“

Ysabelle pak podala Sophii svůj telefon.

„Můžu s tebou odteďka držet partu?“ zeptala se Ysabelle s rozpačitým úsměvem.

„Party nezakládám.“ Sophie pohlédla na fotky a viděla, že diskuse na fóru se točí kolem její minulosti. Kousavých poznámek o její nemorálnosti a nestydatosti tam byla spousta.

„Nezlob se, Sophie. Takhle se prostě chovají, vždycky melou nesmysly. Neber si to k srdci.“

„Běž zpátky. Nezaplétej se se mnou.“

„Proč? Mám tě moc ráda!“ Ysabelle se Sophiinou lhostejností nenechala odradit.

S někým takovým Sophie nic nezmohla a protože ta dívka neměla žádné zlé úmysly, dovolila jí, aby se k ní přidala.

„Naučila bys mě prosím prát se?“ zeptala se Ysabelle upřímně.

„Ne.“

No jo, prostě ji nedokážu nenávidět.

„Proč ne?“ Ysabelle se kousla do rtu, než zamumlala: „Ty mě nemáš ráda?“

„Ne.“

„Ale proč? Nejsem roztomilá?“ Ysabelle se před Sophií snažila vypadat roztomile.

Ačkoliv Sophie zůstala chladná, Ysabelle to stále nevzdávala.

„To nevadí. Zatím mě ještě moc dobře neznáš. Až mě v budoucnu poznáš víc, určitě si mě oblíbíš!“ štěbetala Ysabelle navzdory Sophiinu mlčení.

„Podívej na Ysabelle, Queenie. Ona vážně šla se Sophií na záchod!“

„Hmph! Dejte jí lekci, ať ví, kdo je tady v osmé maturitní třídě pánem!“ zasyčela Queenie.

Chtěla, aby celá třída Sophii ostrakizovala a šikanovala. Především však chtěla, aby odsud vypadla.

„Dobře! Je to bezpochyby černá ovce, když stojí na Sophiině straně!“ Žádná z dívek ve třídě neměla Ysabelle ráda. Byla krásná, známky měla ucházející, ale její rodinné zázemí bohužel pokulhávalo.

Když zazvonilo, Ysabelle následovala Sophii zpět do třídy.

Sophiino místo bylo v poslední lavici. Ysabelle mezitím seděla ve třetí řadě, jelikož byla docela malá. Když ale vešla, někdo natáhl nohu a podrazil jí ji.

V důsledku toho Ysabelle zavrávorala dopředu.

Když Sophie uslyšela ten pohyb, prudce se otočila a Ysabelle rychle zachytila. Vzápětí jí Ysabelle padla přímo do náruče.

„Kdo to udělal?“ Přejela všechny pohledem a třída se v tu ránu ponořila do mrtvolného ticha.

Popravdě řečeno, Ysabelle se pořádně vyděsila. Věděla, že mnoho lidí ve třídě Sophii nenávidí, ale ona si ji od prvního pohledu oblíbila z hloubi duše.

Nicméně nečekala, že proti ní zakročí tak rychle.

„Jsem v pořádku, Sophie.“ Ve strachu, že by mohla vypuknout rvačka, Ysabelle Sophii okamžitě uklidňovala.

Dívka, která předtím natáhla nohu, se Sophiina pohledu trochu zalekla. Ale i tak se postavila.

„To ona nedávala pozor a zakopla! Co to má společného se mnou? Co je, chceš se prát?“

Sophie pomohla Ysabelle postavit se na nohy. Pak se rázným krokem vydala k té dívce.

„Omluv se.“

„Promiň.“ Dívka se omluvila bez špetky upřímnosti.

Při tom Sophie zrudla vzteky.

Šlápla té dívce přímo na nohu.

Při tom šlápnutí dívku zaplavila taková nesnesitelná bolest, až jí noha znecitlivěla.

„Jak jsi mohla?“

Dívka se rozplakala.

„Promiň, neviděla jsem tvou nohu.“ Po těch slovech se Sophie otočila na podpatku a vrátila se na své místo.

Když to Ysabelle viděla, zalíbila se jí o to víc. Ještě nikdy neviděla tak hustou holku.

Když ostatní dívky viděly Sophiinu brutalitu, neodvážily se promluvit ani slovo.

Queenie zatla ruce v pěst. Sophiino chování se v minulosti lišilo, a tak ji současná Sophie trochu děsila.

„Yvonne, běž to po hodině říct učiteli. Jsme na Jipsdaleské elitní střední, takže bude nepochybně taky doufat, že odsud Sophie vypadne!“

Proto šla Yvonne Zalesová po vyučování s pláčem za Derrickem. Navrch toho všeho dokonce zavolala svým rodičům.

„Podívejte se na nohu mé dcery, pane Hayesi! Je celá rudá. Evie byla vždycky pilné a poslušné dítě. Poslali jsme ji do školy v naprostém pořádku, ale teď nemůže ani chodit. Dnes mi musíte dát vysvětlení!“ Rodina Zalesových má v Jipsdale jistý vliv, takže by nemohli dopustit, aby jejich dítě trpělo takovou šikanou bez dovolání se spravedlnosti.

Derrick se zamračil.

„Uklidněte se, paní Zalesová. Muselo dojít k nějakému nedorozumění, přece jen jsou to všechno dospívající děti.“

„Jak bych mohla zůstat v klidu? Evie, řekni panu učiteli, kdo ti to udělal.“ Selena Ardernová byla s Derrickovým přístupem naprosto nespokojená.

„Byla to ta nová studentka, Sophie Tannerová. Mami, slyšela jsem, že se v minulosti hodně prala a dělala rvačky. Kromě toho prý dokonce žila s nějakým rváčem a šla na potrat. Nechci být ve stejné třídě s takovou studentkou.“ Yvonne naříkala ještě hlasitěji.

Jak Derrick poslouchal, jeho výraz se stále více mračil.

„Kde jsi tohle všechno slyšela, Yvonne? Není dobré říkat takové věci o své spolužačce. To všechno jsou nepodložené fámy.“

Ať to bylo jakkoli, Sophie byla jeho studentka a podobné fámy by pro dívku byly zničující.

„Jste snad vůči Sophii zaujatý, pane Hayesi? Pokud mi dnes nedáte vysvětlení, vyhledám osobně pana Langstona!“ vyhrožovala Selena rozzuřeně.

Právě v tu chvíli dorazila do kabinetu Sophie.

Když uviděla Yvonne, došlo jí, o co jde.

„Mám na tebe otázku, Sophie. Byla jsi to ty, kdo šlápl Yvonne na nohu?“

„Ano,“ odpověděla Sophie na rovinu.

Derrick se při její odpovědi neubránil zamračení.

„Je tedy mezi vámi dvěma nějaký konflikt? U dívek je normální, že mívají rozepře.“

„Žádný konflikt v tom není. Prostě nesnesu pohled na ni.“ Taková ubohá lekce není nic, když se opovážila dělat mi naschvály přímo pod nosem!