Když Felix viděl, že už všichni odešli, okamžitě zatelefonoval.

„Hele, zařiď, aby Zales Corporation do tří hodin zmizela z Jipsdale.“

Teprve tehdy si Selena uvědomila vážnost situace.

„Kdo vlastně jste vy dva?“

Podlomila se jí kolena a už se ani nedokázala udržet na nohou.

„No, to on je Tristan Lombard, kterého jste před chvílí zmínila! Chtěla jste, aby se vám omluvila jeho neteř? Jaká to opovážlivost!“

„Tristan Lombard? On je opravdu Tristan Lombard?“ Selena se zhroutila na pohovku. Ach bože! Proč jsem proboha před chvílí říkala takové věci?

„Pane Quillene, rodina Lombardových si nepřeje, aby Ysabellina identita unikla na veřejnost. Z toho důvodu nesmíte o dnešním incidentu ceknout ani slovo.“

Rodina Lombardových prostě chtěla dopřát Ysabelle obyčejný život.

„Jistě, jistě!“ Rhett už se v tu chvíli neodvážil cokoliv namítat.

Koneckonců, byl to Tristan Lombard. Jediné lusknutí jeho prstů mohlo celé Jipsdale rozklepat strachy.

„A co se týče vás, paní Zalesová, bude nejlepší, když Jipsdale rychle opustíte. O slovech pana Tristana nepochybujte.“

S těmi slovy Felix odešel.

Navzdory mé poznámce byla Sophie hlavním důvodem, proč pan Tristan dnes dorazil osobně. V minulosti, i když Ysabelle narazila na nějaký problém, posílal jenom nás. Opravdu je do ní takový blázen?

Mezitím byla Ysabelle v sedmém nebi, že Tristan přijel do školy osobně, aby jí pomohl.

„Děkuju, strýčku Tristane! Hlavně o tom neříkej tátovi. Jinak mě zabije.“

„Jo, chápu.“

„Strýčku Tristane, tohle je moje spolužačka a nejlepší kamarádka, Sophie. S Yvonne se dneska dostala do problémů jen proto, že mě pomstila.“ Ysabelle Sophii zbožňovala.

„Už jste jedly?“ Je poledne a ony pravděpodobně ještě neobědvaly.

„Ne. Plánuješ mě pozvat na oběd, strýčku Tristane? Tak dobře! Chci jíst v Pavilonu Pegas!“

„Dobře.“ Tristan souhlasně přikývl.

„Vážně? Jsi na mě moc hodný, strýčku Tristane!“ Ysabelle ho nadšeně objala kolem paže.

Z chladného pohledu onoho muže ho však okamžitě pustila. Panebože, jak jsem mohla zapomenout, že nenávidí, když se ho někdo dotýká?

„Musím si ještě něco zařídit, Ysabelle.“ Sophie neplánovala jíst s nimi.

Když to Ysabelle uslyšela, okamžitě ji popadla za ruku a pevně ji stiskla.

„Musím ti za ten dnešek poděkovat, Sophie. Proto trvám na tom, že tě na tohle jídlo pozvu. Jestli nepůjdeš, znamená to, že mě nepovažuješ za svou kamarádku.“ Její tón byl pevný, ale výraz v její tváři neskutečně plachý. „Prosím? Pěkně prosím? Je to jenom oběd. Můj strýček tě nesní,“ pokračovala v přemlouvání.

Kašel! Kašel! Kašel! Felix se neubránil kašli. Možná, že pan Tristan ji opravdu chce slupnout jako malinu!

„Copak se s tebou děje, pane Northley? Jestli se necítíš dobře, zajdi si do nemocnice na prohlídku.“

„Ne, ne, jsem v pořádku.“ Felix rychle odmítavě mávl rukou, než prohlásil: „Hned teď udělám rezervaci v Pavilonu Pegas.“

Sophie se ze všeho nejvíc bála holek, jako byla Ysabelle, roztomilých a hravých jako koťátka, protože se nedokázala přimět k tomu, aby ji odmítla.

„Dobře.“ Přikývla, protože to bylo stejně jenom jídlo.

„Půjdu přivézt auto. Vy na mě můžete počkat tady.“ Felix okamžitě odběhl pro auto.

Když vůz dorazil, Tristan osobně otevřel dveře pro Ysabelle.

„Nastup si.“

„Strýčku Tristane, můžu sedět vzadu se Sophií!“ Popravdě řečeno, Ysabelle se chtěla na Sophii lepit ještě o něco déle. Bohužel, po jediném pohledu od muže bleskově zaplula na sedadlo spolujezdce.

Po zavření dveří Tristan otevřel zadní dveře pro Sophii.

„Až po tobě.“

Bylo nad slunce jasnější, že jeho chování vůči ní bylo mnohem lepší než k jeho vlastní neteři.

Sophie nastoupila do auta a posunula se dovnitř. Tristan nastoupil také. Posadili se vedle sebe.

Když to Felix uviděl, zmocnilo se ho nutkání se smát. Je příliš průhledný, ne? Ale to to vážně myslí vážně s holkou, které je teprve osmnáct? Jak to, že jsem si nikdy nevšiml, že je to takový dravec, co má rád tak mladé?

„Co by sis dala, Sophie?“ Ysabelle se otočila a upřeně se na Sophii podívala.

„Nejsem vybíravá.“

Tváří v tvář jejímu usměvavému obličeji Sophie skutečně nedokázala být tvrdá a neústupná. Vskutku se velmi podobala její kamarádce.

Během cesty jí Ysabelle každou chvíli pokládala otázky. Vlastně byla jediná, kdo neustále mluvil.

Překvapivě Sophie, která na ostatní vždycky dělala chladný dojem, odpovídala na všechny její otázky, ačkoliv jen stroze.

Když dorazili do Pavilonu Pegas, manažer už čekal venku.

Jakmile zahlédl Felixovo auto, okamžitě vykročil vpřed a přivítal je.

„Pane Tristane, pane Northley, slečno Ysabelle. Všechno je připraveno.“

Tristan vystoupil z auta jako první. Počkal, dokud nevystoupila i Sophie, a teprve pak zavřel dveře.

Manažer už pomohl Ysabelle dveře otevřít. Jakmile vystoupila, rychle se vydala za Sophií.

„Pojďme dovnitř, Sophie! Půjdeme nejdřív na záchod, strýčku Tristane!“ Po těch slovech vešla dovnitř a táhla Sophii za sebou.

Felix pak vystoupil z auta a přešel k Tristanovi.

„Sophie je s Ysabelle pozoruhodně trpělivá! Podle všeho ji má hodně ráda.“ Ostatně k nám se nikdy nechovala nijak shovívavě!

„Jo.“ Přirozeně to Tristan postřehl také.

„Soudě podle situace se musíš spoléhat na Ysabelle, jestli se k ní chceš přiblížit.“

Tristan ho ignoroval a zamířil rovnou k soukromému salonku.

Uběhlo pár minut, než Ysabelle přivedla Sophii dovnitř.

„Dovol mi nás představit, Sophie! Tohle je můj strýček, Tristan Lombard. V budoucnu se můžeš opičit po mně a říkat mu strýčku Tristane.“

Když to Felix, který zrovna pil vodu, uslyšel, málem se udusil.

„Pane Lombarde.“ Sophie neoslovila Tristana strýčku Tristane. Neměla s ním žádné pokrevní pouto, takže nechtěla předstírat něco falešného.

„Vážně se nemusíš držet tak zkrátka, Soph. Co je moje, je i tvoje, takže můj strýček je i tvůj strýček.“

„Ysabelle.“ Tristan jí nedal příležitost dál mlít nesmysly, zvlášť když takové oslovení naznačovalo generační rozdíl.

Pod jeho upřeným pohledem Ysabelle nezbylo nic jiného, než zavřít pusu.

Manažer přišel osobně přijmout jejich objednávky a podal jim každému jídelní lístek.

Během chvilky Ysabelle vyjmenovala několik jídel.

Pak se otočila a zeptala se Sophie: „Co by sis dala ty, Soph? Nemusíš se před mým strýčkem stydět.“

Sophie si tedy namátkou objednala dva pokrmy.

„Já se nestydím.“

Když Tristan s Felixem viděli, že oběd je už objednaný a jídla bude dostatek pro všechny, vrátili své jídelní lístky manažerovi, aniž by si něco objednali.

„Mějte prosím chvíli strpení, pane Tristane.“

„Jaké máš číslo, Soph? Přidám si tě do kontaktů na WhatsAppu.“ Jakmile doobjednaly, Ysabelle chtěla vědět Sophino číslo.

Sophie neodmítla, vytáhla telefon, otevřela WhatsApp a nechala ji naskenovat její QR kód.

„Kde teď bydlíš, Soph? Můžu se za tebou přijít podívat?“

„Zatím bydlím v hotelu a za pár dní si zkusím nějaké místo najít.“ Sophie neplánovala nadále zůstávat v sídle Tannerových.

„Najít si místo? Já ti s tím pomůžu! Jaké místo bys chtěla?“ zeptal se Felix vážně.

Stačil mu jediný pohled, aby poznal Tristanovy myšlenky, aniž by je ten musel vyslovit nahlas.

„Přesně tak! Nech pana Northleyho, ať ti něco najde, Soph!“ Bude pro ni velmi obtížné zařídit to sama.

„Nemusíte se obtěžovat. Zvládnu to sama.“

„To vůbec není obtěžování. Je mi ctí pomoci takové krásce!“ Felix jí nedal žádnou šanci odmítnout.

Záhy vešel manažer s několika číšníky a podávali jídlo.

Sophie seděla mezi Tristanem a Ysabelle. Jakmile bylo jídlo na stole, oba jí začali nandávat porce.

Bylo to vůbec poprvé, co Ysabelle viděla svého strýce někomu nabírat jídlo. Dokonce ani ona takové privilegium nikdy neměla. Proto se na něj podívala poněkud zvláštním pohledem.