Po celou tu dobu se Tristan ani neobtěžoval nic takového říkat. Stačil jediný pohled do jeho očí, aby bylo jasné, co má v úmyslu.

Jenže to byla Jennifer, kdo se mu do života neustále vnucoval.

„Pane Lombarde, uklidněte se. Raději už půjdu.“ I když měla Jennifer hroší kůži, déle už tam zůstat nedokázala.

„Hm. Jen běžte. Nevšímejte si toho, co říkal. Zbláznil se.“ William nevěděl, co jiného by měl d