***Pohled Margot***

Rovnoměrné hučení autobusu se stalo jakousi ukolébavkou — takovou, které jsem se nehodlala poddat.

Byly to už hodiny, tma venku pomalu bledla do váhavé záře časného rána. Prasklinami v zavazadlovém prostoru prosakovaly proužky bledého světla, které vrhaly tenké, mihotavé paprsky na tašky a kufry kolem mě. Mrkala jsem proti pálení v očích, hlodalo ve mně vyčerpání, ale odmítala