**Z pohledu Margot**

Když jsme vstoupili hlouběji do jídelny, hluk se kolem nás usadil do stálého bzukotu. U stolů zaujalo svá místa víc vězňů a dívek a atmosféra zhoustla napětím, šepotem a kradmými pohledy.

Cítila jsem na sobě tolik očí.

Na nás.

Respektive na něm.

Zdálo se, že Cobana to nezajímá. Kráčel se stejnou sebevědomou arogancí, jako by se vzduch před ním rozestupoval.

Došli jsme k tišší