**Pohled Margot**

Jejich smích mi připadal hlasitý a ostrý – jako když zrezivělá čepel přejíždí po tabuli.

Prořízl se přímo tou tenkou bariérou klidu, kterou jsem se od svého víceméně úspěšného rozhovoru s Cobanem snažila zuby nehty udržet...

Prostě jsem zůstala vedle Cobana na lavičce jako přimrazená, stále ještě otřesená z té náhlé invaze do mého klidu. Ti chlapi se nepřestali ušklíbat od chvíl