**Pohled Margot**

Cvaknutí dveří cely za námi se rozlehlo jako varovný výstřel.

Ocel zamykající ocel. Další den za námi. Další noc, kterou je třeba přežít.

Neohrabaně jsem stála uprostřed místnosti, žaludek mi naštěstí už nekručel, ale tvář mě pod kůží pořádně pálila.

Coban stál u dveří, jeho přítomnost vždycky dokázala vysát vzduch z prostoru během pouhých pár vteřin. Paže měl pevně překřížené n