**Pohled Margot**

Zvuk bot dopadajících na beton, po němž následoval hluboký mužský hlas řvoucí něco nesrozumitelného, mě vytáhl z husté mlhy spánku.

„Pohyb, ženský! Třicet minut! Vstávat, oblékat, nastoupit!“

Těžce jsem zamrkala, vyděšená a zmatená, můj mozek zaostával za tělem. Paže se mi instinktivně natáhly nad hlavu a záda se mi prohnula proti tenké matraci. Tiše jsem zastekla, ještě ne tak d