**Pohled Margot**

„Proč jsi vyšla? Neřekl jsem, že můžeš jít ven.“

Jeho hlas byl hluboký a zkoumavý, mokré vlasy se mi přilepily na kůži na krku, a mě z toho přejel mráz.

Ztuhla jsem ve dveřích, ručník jsem si tiskla k hrudi tak pevně, až mi zbělely klouby.

Vzduch v cele připomínal jakousi pomyslnou mlhu, která na mě dopadala tíživěji než pára, co se mi stále držela na vlhké kůži.

Už jsem z něj vl