**Pohled Cobana**

Margot se vrátila a balancovala se dvěma kelímky vody, jako by nesla skleněné výbušniny. Prsty se jí třásly tak akorát, že jsem viděl, jak se hladina vlní.

Nepodívala se mi do očí, jen vklouzla zpátky na místo vedle mě a čekala.

Pořád čekala na to, co přijde dál...

Trhl jsem bradou směrem k rohovému stolu, napůl ve stínu, zašitému tam, kam dozorci příliš často nehlédli.

„Támhle,“