**Pohled Margot**

Náhlý hlasitý zvuk kovu narážejícího do stojanu ohlásil konec.

Coban do sebe vtáhl vzduch, hruď se mu vzdouvala, než zasunul poslední činku na její správné místo.

Pot mu stékal po rýhách trupu a prosakoval skrz tenkou látku, která se na něj lepila.

Na okamžik tam jen stál, tyčící se a nehybný, čelisti pevně sevřené, jako by celý ten trénink ani nepoškrábal povrch té bouře, která